Medicopter 117 - Povídky

Jens má být nový kolega u Medicopteru. Právě se chystá na cestu na základnu. Jeho dcera Anna se válí na gauči a pročítá si časopisy. ,,Anno. Odcházím do práce. Ne, že tu uděláš mejdan!“ upozorní Annu Jens. ,,Vždyť se neboj. Mě znáš, ne? Jo a možná tam za tebou přijdu, omrknout co to tam budeš mít za kolegy..“ odpoví mu Anna. ,,Právě, že tě znám. Ahoj.“ Odchází z domu, nasedá do auta a odjíždí na základnu. Když Jens odjede, Anna jde do svého pokoje se převléct. Obleče si potrhané třičtvrťáky, mikinu s kapucí, kterou si navleče na hlavu a potom odchází z baráku. Pomalu se courá na základnu. Jens, který už dojel na základnu, vchází dovnitř. ,,Dobrý den, jsem nový kolega. Jens Koster.“ Představí se s úsměvem. ,,Ahoj. Já jsem Gina. Tohle Florian, Karin, Peter a Marc. Mimochodem si tu tykáme.“ Představí se mu Gina, potom ho provede po základně a když se vrátí, všichni si povídají. Po chvíli do základny přichází Anna. ,,Dobrý den. Čau tati!“ pozdraví Anna, když vejde do základny. ,,Ahoj.“ Odpoví ji Jens. Florian si začne se zájmem Annu prohlížet. ,,Neoznámil jsi, že máš dceru.“ Otočí se na něj Marc. ,,No jo…“ odpoví Jens. Florian se vmžiku zvedne ze židle. Pořád sleduje jedním pohledem Annu. ,,Co tak koukáš?“ podívá se na něj. ,,Já? Nic…“ uhne Florian pohledem. Jens zbystří kdy by mohl zasáhnout ochraňovat dcerunku. ,,Když to říkaš.“ Odpoví mu Anna. ,,Půjdeme se projít?“ stoupne si před Annu Florian. ,,Jasně.“ Odpoví s mrknutím Anna. Potom oba dva odchází ven. ,,Můžu tě na něco pozvat?“ zeptá se Flori, když se prochází v okolí základny. ,,A nemáš službu?“ ukáže Anna na overal. ,,No to sice mám, ale to za mě vezme Peter. Viď Petere.?“ Optá se Petera, který právě prochází kolem. ,,Jo jasně.Žádný problém.“ Odpoví mu Peter. ,,Petere, a nic prosím neříkej tátovi. Zase by vyváděl. Když tak mu řekni…že přišla kámoška. Díky.“ Potom oba dva odchází pryč z okolí základny. ,,Tak kam to bude slečno?“ ptá se při chůzi Florian. ,,To je jedno, ale nedělej si škodu. Bude stačit nějakej stánek s občerstvením.“ S úsměvem prohodí Anna. Po chvíli oba dva dochází ke stánku s občerstvením. ,,Třikrát hamburger! A ledovou tříšť. Teda doufám, že to jíš a piješ.“ Otočí se Flori na Annu. ,,Jasně, že váháš!“ odpoví mu Anna. V tom už jsou hamburgery hotové. Florian zaplatí a potom odcházejí. Začíná se stmívat. Anna s Florianem se prochází po parku dlouho do noci. ,,Jsi milej! Díky, že si mě vytáhl ven.“ Zastaví se Anna. ,,Vůbec není za co, pro kolegovu dceru cokoliv.“ Se zářivým úsměvem Florian. ,,Ale už je pozdě.“ Řekne mu Anna, když se podívá na hodinky a zjistí, že je něco málo po půlnoci. ,,Budu muset jít.“ Podívá se na něj Anna a chytne ho za ruku. ,,Doprovodím Tě! Žádné námitky!“ stiskne ji ruku Florian. ,,No tak jo.“ To je odpověď Anny. Oba dva jdou k domu, kde bydlí Anna se svým tátou. Za pár minut tam jsou. ,,Děkuji Ti za pěkně strávený den i večer.“ Usměje se Anna. ,,Vůbec není za co. Dělám to rád.“ Odpoví ji. ,,Je za co děkovat. Ale teď už musím.“ Lehce Floriana políbí na rty a vchází do domu. Florian se ještě na ni dívá, než zajde…potom odchází…